Boogie Arwin


	Boogie Arwin
	6.3.2005 - 23.11.2006





		Příliš mladá a příliš plná energie na to, aby to kdokoliv jen trošku čekal,
		mě po krátké leč vážné nemoci navždy opustila má Boogie.

		Hned naladěná ke hře a bláznění, ochotná pro paničku
		a balónek jako odměnu udělat snad cokoliv.
		Hned zase přítulná a mazel největší, který se dovedl přimknout
		k tělu tak, že by ani zrnko písku nepropadlo,
		a položit svou hlavu člověku na hrudník a upřímným pohledem
		se koukat z očí do očí a pohladit tak lidskou duši.

		Taková byla - plná života a síly, oddaná, milující, milovaná.






	Měla jsem s Boogie spoustu plánů, ale člověk míní a příroda mění.
	Boogie mi letos v říjnu dopřála zažít ten příjemný a pro mne dosud neznámý pocit,
	když na své první a zároveň i poslední výstavě získala titul pro mě dosud nejvyšší.
	Tenkrát mi dala možnost říct si sama pro sebe: "Jo holky, byly ste dobrý".
	Bohužel už nikdy nezjistím, zda by se nám ještě někdy takhle vedlo.
	Nezkusím už ani, jak bychom společně zvládaly zkoušky, na které si ty, Boogie, svou povahou rozhodně měla.
	Nezjistím už ani, jaká bys byla máma a jaké bys mi dala mimísky.
	Ale věř mi, žes byla mou radůstkou, mou pýchou, mou chloubou a mou nadějí a že mi neskutečně chybíš.

	Chtěla bych ještě alespoň jednou vzít tvé vodítko a vidět tu úžasnou radost ve tvých očích z toho, že se jde ven
	a jen tak s tebou jít lítat do polí, plašit zajíce a lovit myši.

	Věř mi holka moje, že na tebe nikdy nezapomenu.

	Vy, kdo jste mého Bugíska znali, víte jak moc mi chybí.
	Vy, kdo jste tu čest neměli si prohlédněte alespoň její galerii, včetně pár fotek, které uveřejňuji až nyní.
	Pak, prosím, vstaňte a se vzpomínkou na mou Boogie běžte, pohlaďte toho svého čtyřnohého miláčka
	a řekněte mu tím, jak moc jej máte rádi, protože nikdy nevíte, zda k tomu ještě budete mít příležitost.